Co je stagflace a co ji způsobuje?

13.06.2022
Zdroj: depositphotos.com
Zdroj: depositphotos.com

By Frank Shostak: Zvýšení peněžní zásoby uvádí do pohybu směnu ničeho za něco, čímž dochází k přesunu zdrojů od původců bohatství k původcům, kteří bohatství nevytvářejí. V důsledku toho se oslabuje jak proces tvorby bohatství, tak tempo ekonomické aktivity. Když na trhy zboží vstupují nové peníze, znamená to, že na zboží připadá více peněz, což zvyšuje jeho ceny.

Článek byl publikován zde: 09.06.2022

Výskyt stagflace je spojen se situací všeobecného posilování dynamiky cen při současném poklesu tempa ekonomické aktivity. Známá epizoda stagflace nastala v období 1974-75, kdy v březnu 1975 průmyslová výroba meziročně poklesla o téměř 13 %, zatímco roční tempo růstu indexu spotřebitelských cen (CPI) vyskočilo na zhruba 12 %. Podobně velký pokles ekonomické aktivity a cválající cenová inflace byly zaznamenány v roce 1979. V prosinci téhož roku se roční tempo růstu průmyslové výroby blížilo nule, zatímco roční tempo růstu indexu spotřebitelských cen dosáhlo více než 13 %.

Podle tehdejších představ centrální banka ovlivňuje tempo hospodářské expanze prostřednictvím měnové politiky. Tento vliv má však svou cenu, kterou je inflace. Mnozí ekonomové se domnívají, že pokud je cílem dosáhnout rychlejšího tempa hospodářského růstu a nižší míry nezaměstnanosti, pak by občané měli být připraveni na vyšší míru inflace.

Vycházeli z přesvědčení, že mezi inflací a nezaměstnaností existuje kompromis. Čím nižší je míra nezaměstnanosti, tím vyšší je míra inflace. A naopak, čím vyšší je míra nezaměstnanosti, tím nižší bude míra inflace. Stagflace v 70. letech 20. století tedy byla pro většinu ekonomických komentátorů velkým překvapením.

Koncem 60. let 20. století Edmund Phelps a Milton Friedman (P-F) zpochybnili populární názor, že může existovat udržitelný kompromis mezi inflací a nezaměstnaností. Ve skutečnosti podle P-F uvolněná politika centrálních bank postupem času vytvořila platformu pro nižší hospodářský růst a vyšší míru inflace, tj. stagflaci.

Vysvětlení stagflace podle P-F

Vycházíme-li z rovnosti mezi současnou a očekávanou mírou inflace, rozhodne se centrální banka zvýšit tempo hospodářského růstu zvýšením tempa růstu peněžní zásoby. V důsledku toho se do ekonomiky dostává větší nabídka peněz a každý jednotlivec má nyní k dispozici více peněz. V důsledku tohoto zvýšení se každý jednotlivec domnívá, že se stal bohatším. To zvyšuje poptávku po zboží a službách, což následně uvádí do pohybu zvýšení produkce zboží a služeb.

To zvyšuje poptávku výrobců po pracovnících a následně nezaměstnanost klesá pod rovnovážnou míru, kterou Phelps i Friedman označili za přirozenou míru. Jakmile míra nezaměstnanosti klesne pod rovnovážnou míru, vyvolá to tlak na růst cenové inflace. Podle P-F si jednotlivci uvědomují, že došlo k všeobecnému uvolnění nabídky peněz, takže si lidé vytvářejí vyšší inflační očekávání a jednotlivci si uvědomují, že jejich předchozí zvýšení kupní síly se nyní zmenšuje.

To oslabuje celkovou poptávku po zboží a službách, což následně oslabuje celkovou poptávku, která pak zpomaluje výrobu zboží a služeb, což zvyšuje nezaměstnanost. Všimněte si, že jsme se nyní vrátili, pokud jde o nezaměstnanost a hospodářský růst, tam, kde jsme byli před rozhodnutím centrální banky uvolnit měnovou politiku, ale nyní s mnohem vyšší mírou inflace.

V důsledku toho máme pokles produkce zboží a služeb a růst nezaměstnanosti spolu s růstem cenové inflace: stagflace. Z toho P-F vyvodil závěr, že pokud je zvýšení tempa růstu peněžní zásoby neočekávané, může centrální banka vyvolat zvýšení tempa hospodářského růstu.

Jakmile se však lidé o zvýšení tempa růstu peněžní zásoby dozvědí a vyhodnotí důsledky tohoto zvýšení, přizpůsobí tomu své chování. Není divu, že dočasný impuls pro ekonomiku plynoucí ze zvýšení nabídky peněz zmizí. Aby centrální banka tuto překážku překonala a posílila tempo hospodářského růstu, musela by jednotlivce překvapit mnohem vyšším tempem měnové pumpy.

S určitým časovým odstupem se však lidé o tomto zvýšení dozvědí a přizpůsobí tomu své chování. V důsledku toho efekt vyššího tempa růstu peněžní zásoby na ekonomiku pravděpodobně opět zmizí a zůstane jen mnohem vyšší míra inflace. Z toho P-F vyvodil závěr, že uvolněná měnová politika může pouze dočasně vyvolat hospodářský růst a časem taková politika povede k vyšší cenové inflaci. Podle P-F tedy neexistuje dlouhodobý kompromis mezi inflací a nezaměstnaností.

Zvyšování peněžní zásoby vždy podkopává růst

V tržním hospodářství směňuje výrobce svůj výrobek za peníze a ty pak směňuje za jiné výrobky. Případně můžeme říci, že směna něčeho za něco probíhá prostřednictvím peněz. Aby se směna mezi výrobci mohla uskutečnit, musí tito výrobci rovněž vyrobit užitečné zboží a služby.

Jiná situace však nastává, jakmile se peníze vytvářejí "ze vzduchu" v důsledku politiky centrálních bank a bankovnictví s částečnými rezervami. Jakmile jsou použity peníze "ze vzduchu", uvedou do pohybu směnu ničeho za něco, což se rovná přesunu bohatství od původců bohatství k držitelům nově vytvořených peněz.

Zvyšování peněžní zásoby v moderním světě znamená zvyšování peněz z ničeho a dodavatel nových peněz je získává tím, že za ně nic nesměňuje, žádné zboží ani služby. Máme zde tedy směnu ničeho za peníze. Jakmile jsou peníze "ze vzduchu" směněny za produkty tvůrců bohatství, rovná se to směně ničeho za něco.

Držitel těchto peněz získává konečné statky a služby, aniž by přímo či nepřímo přispěl do fondu těchto statků a služeb nebo do fondu bohatství. To znamená, že bohatství je odváděno od producentů bohatství k držitelům nově vytvořených peněz. Držitelé nových peněz tedy spotřebovávají statky a služby, aniž by jakkoli přispívali k produkci statků a služeb. Skutečným tvůrcům bohatství tak zůstává k dispozici méně zboží a služeb, což následně oslabuje jejich schopnost rozvíjet ekonomiku.

Všimněte si, že výměna ničeho za něco vytváří odklon bohatství a dojde k ní bez ohledu na to, zda je zvýšení peněžní zásoby očekávané, nebo neočekávané. To znamená, že i když je expanze peněz očekávaná, stejně bude oslabovat hospodářský růst.

Co tedy způsobuje stagflaci?

Zvýšení peněžní zásoby uvádí do pohybu směnu ničeho za něco, což následně odvádí bohatství od původců bohatství k těm, kteří bohatství nevytvářejí. Tím se oslabuje proces tvorby bohatství, což oslabuje hospodářský růst.

Všimněte si, že cena zboží je množství peněz, které se za toto zboží platí. Když na trh vstoupí nové peníze, znamená to, že se za zboží na tomto trhu platí více peněz, což zvyšuje cenu tohoto zboží. Jakmile je zboží vnímáno jako plně zhodnocené, peníze odcházejí na jiné trhy. Peníze se tedy přesouvají z jednoho trhu na jiný trh. V průběhu času se zvýšení peněžní zásoby projeví zvýšením cen zboží a služeb.

Vzniká tak situace, kdy zvýšení peněžní zásoby podkopává proces tvorby bohatství a poškozuje hospodářský růst. Zároveň máme více peněz na zboží, což znamená, že ceny zboží jsou vyšší než předtím, než došlo ke zvýšení nabídky peněz. Dochází tedy ke zvýšení cen zboží spolu se slabším hospodářským růstem, který definujeme jako stagflaci.

Stagflace je konečným výsledkem měnové pumpy. Proto kdykoli centrální banka přijme uvolněnou měnovou politiku, uvede tím do pohybu i budoucí stagflaci. Pro P-F a většinu ekonomů je nyní kritériem pro přijetí teorie podpůrná statistická korelace. Právě díky viditelné stagflaci v 70. letech získala teorie stagflace podle P-F širokou podporu.

Skutečnost, že v průběhu času se posílení měnového růstu nemusí vždy projevit viditelnou stagflací, nevyvrací to, k čemu jsme dospěli ohledně důsledků zvýšení měnové pumpy na hospodářský růst a ceny. Teorie, která se opírá pouze o pozorované korelace, je pouhým cvičením v přizpůsobování křivek. Pro stav ekonomiky není důležitý projev stagflace, ale zvýšení peněžní zásoby "ze vzduchu".

Závažnost stagflace závisí na stavu současného fondu bohatství. Pokud se fond bohatství zmenšuje, pak pravděpodobně dojde k viditelnému poklesu ekonomické aktivity. Navíc kvůli minulému měnovému pumpování a následnému růstu cenové inflace vidíme viditelnou stagflaci. Naopak, pokud fond bohatství stále roste, je pravděpodobné, že bude následovat určitá ekonomická aktivita. Vzhledem k rostoucí dynamice cen bude existovat pozitivní korelace mezi ekonomickou aktivitou a cenovou inflací.

Dospěli jsme k závěru, že pokud nepozorujeme příznaky stagflace poté, co centrální banka napumpovala do ekonomiky nové peníze, znamená to, že fond bohatství stále roste. Naopak, pokud máme stagflaci, pak s největší pravděpodobností fond bohatství klesá.

Závěry

Zvýšení peněžní zásoby uvádí do pohybu směnu ničeho za něco, čímž dochází k přesunu zdrojů od původců bohatství k původcům, kteří bohatství nevytvářejí. V důsledku toho se oslabuje jak proces tvorby bohatství, tak tempo ekonomické aktivity. Když na trhy zboží vstupují nové peníze, znamená to, že na zboží připadá více peněz, což zvyšuje jeho ceny. Proto dochází ke zvýšení cen zboží spolu s oslabením hospodářského růstu.

Právě to je příčinou stagflace. Měnové pumpování v čase vždy vede ke stagflaci, i když to často není hned vidět. Jakmile se však fond bohatství dostane pod tlak, stává se fenomén stagflace až příliš reálným.


Autor článku: Frank Shostak

Překlad: Finanční ninja

Sledujte stránky Finanční ninja na telegramu: https://t.me/financnininja

Pokud se Vám tyto stránky líbí, můžete přispět skrze tlačítko níže

Nebo jako sponzor skrze PREMIUM sekci a mít tak přístup k placeným článkům

POZOR: Žádné údaje v článku nejsou investiční radou. Před jakýmkoliv investováním proveďte vlastní research a analýzu, vždy obchodujete jen na své vlastní riziko. Důrazně doporučujeme individuální zvážení rizik!

Článek je výlučně názorem jeho autora a nemusí se shodovat s názory redakce.