Inflace, stručně a jasně

15.05.2022

By Jeff Deist: Najednou je každý odborníkem na inflaci. Váš švagr, místní noviny, a dokonce i diletanti z pochybných médií, jako je Washington Post nebo The Atlantic, se cítí povinni vysvětlit naši současnou situaci. Vzhledem k tomu, že přiznaná míra spotřebitelské inflace se pohybuje někde kolem 8 % a reálná míra je mnohem vyšší, ani centrální bankéři před námi nemohou skrývat realitu. Proto nám musí vysvětlovat, proč se tak děje, a ujišťovat se, že z našich potíží viníme tajemné fungování kapitalismu.

Článek byl publikován zde: 22.04.2022


Jinými slovy, ekonomie je zpět. Covid byl příjemným zpestřením a Ukrajina na několik měsíců pohltila veškerý mediální kyslík. Nyní se však musíme vypořádat s ekonomickou devastací způsobenou jak lockdowny, tak dvěma lety šílené fiskální a měnové politiky. Každodenní Američané, ačkoli jsou tvrdohlaví, se o rostoucí ceny benzínu a potravin starají více, než by si politická třída přála. A tak vytahují Nancy Pelosiovou, aby jim vysvětlila, jak vládní výdaje ve skutečnosti snižují inflaci, a prosazují pseudoekonomické myšlenky, jako je moderní měnová teorie, aby vysvětlili, proč jsou další federální výdaje vždy lékem.

Co se ale děje doopravdy?

Za prvé, vezměme v úvahu dva covidové stimulační zákony, které Kongres schválil v letech 2020 a 2021. Ty napumpovaly více než 5 bilionů dolarů přímo do ekonomiky ve formě plateb vládě, plateb domácnostem, podpor v nezaměstnanosti, půjček zaměstnavatelům na výplaty, peněžních dotací leteckým společnostem a bezpočtu dalších průmyslových odvětví a celé řady účelově vázaných prostředků, které neměly s covidem nic společného. Tyto nové peníze se vlévaly přímo do žil každodenní ekonomiky.

Zadruhé, dodavatelské řetězce zůstávají narušené, protože politici na celém světě nepromysleli svou politiku lockdownů. Hluboce propojená globální ekonomika nemá ON/OFF přepínač. Nečinné zdroje a nečinní pracovníci se jen tak neprobudí k životu a nebudou na povel vyrábět zboží a služby. Naši politici však nemají žádnou představu o struktuře výroby, o jejích časových prvcích ani o devastaci špatných investic, které vznikly v důsledku jejich politického rozhodnutí zavřít podniky.

Za třetí, covid umožnil Fedu ospravedlnit další křečovitou "mimořádnou" měnovou politiku, která začala v březnu 2020. To dalo centrálním bankéřům v jistém smyslu snadný únik, protože skutečné problémy byly na obzoru již v září 2019. Repo trh, který komerční banky využívají ke krátkodobému (jednodennímu) financování svých operací, se náhle zadrhl a sazby prudce vzrostly. Tyto záchvěvy rozpačitě přinutily Fed, aby do své "stálé" (tj. trvalé) repo operace vložil miliardy dolarů a zvážil další kolo QE (nákupu aktiv), a to i poté, co slíbil zmenšit svou rozvahu, stále ještě nafouknutou pozůstatky krize z roku 2007.

To vše se stalo ještě předtím, než kdokoli z nás slyšel o covidu. Ale zřejmá otázka, která se loni na podzim chtěla položit, zněla: Jak je možné, že po více než deseti letech agresivních nákupů aktiv ze strany Fedu (kdy rozvaha centrální banky nabobtnala z méně než 1 bilionu dolarů v roce 2007 na více než 4 biliony dolarů do roku 2019) komerční banky stále pociťují nedostatek likvidity? Jaký byl sakra smysl všech těch peněz?

Covid však smazal veškeré pochybnosti o repo obchodech a umlčel všechny kritiky velkorysosti Fedu. Covid musel být, proboha, poražen a měnová politika k tomu měla vést. A tak se Fed rozjel na hyperpohon a nakoupil další aktiva v hodnotě bilionů dolarů, čímž se jeho bilanční suma vyšplhala na dnešních téměř 9 bilionů dolarů - a jen v roce 2020 tak do měřítka peněžní zásoby M2 přibylo téměř 20 % všech dolarů, které kdy byly vytvořeny.

V témže roce se Kongresu podařilo s pevně danými restrikcemi a krizovou náladou, kterou vyvolaly obě strany, utratit téměř dvojnásobek toho, co státní pokladna vybrala na daních (3,4 bilionu dolarů v příjmech oproti 6,5 bilionu dolarů ve výdajích). Jak je takové uspořádání možné? Vzhledem k historicky nízké míře návratnosti dluhu ministerstva financí - hluboko pod reálnou inflací - a vzhledem k téměř neuvěřitelné a nezvratné rozhazovačnosti rozhazovačné vlády USA, proč by jakákoli rozumná bytost nadále půjčovala peníze strýčkovi Samovi? Proč by někdo pomáhal Kongresu pokračovat v orgiích financovaných dluhem? Proč půjčovat Americe peníze?

Odpověď je složitá a sahá od postavení dolaru jako světové rezervní měny přes penzijní a státní fondy po celém světě, které drží americké státní dluhopisy podle statutu, až po relativní sílu amerických ozbrojených sil. Otázka je tedy stejně tak geopolitická jako ekonomická. Svět však zkrátka ví, že Fed bude vždy k dispozici jako pohotová záloha, která bude nakupovat americký dluh, když chuť k jeho nákupu ochabne. Podporovat deficitní výdaje Kongresu, povzbuzovat akciové trhy a neustále rekapitalizovat komerční banky, to jsou skutečné úkoly Fedu.

Jak inflace končí? Jedině bolestí v podobě nezbytné korektivní recese nebo deprese. Kongres musí snížit výdaje, FED musí přestat nakupovat aktiva a přestat manipulovat s úrokovými sazbami a stávajícímu americkému dluhu musí být umožněno, aby se stal splatným a aby se stáhl z rozvahy Fedu. Měli bychom přinutit federální vládu USA prodávat aktiva, zejména půdu, aby se splatily závazky vůči státní pokladně a financovaly budoucí nároky na sociální a zdravotní pojištění. A pokud to bude nutné, federální vláda by měla být nucena vyhlásit platební neschopnost nebo uplatnit srážku vůči investorům do státní pokladny, kteří koneckonců riskovali jako každý jiný investor.

Pokud vám to všechno zní politicky nemožně, chápete hlubokou neserióznost dnešní politiky.


Autor článku: Jeff Deist (Mises)

Překlad: Finanční ninja

Sledujte nás na telegramu: https://t.me/financnininja


POZOR: Žádné údaje v článku nejsou investiční radou. Před jakýmkoliv investováním proveďte vlastní research a analýzu, vždy obchodujete jen na své vlastní riziko. Důrazně doporučujeme individuální zvážení rizik!

Článek je výlučně názorem jeho autora a nemusí se shodovat s názory redakce.