Úvaha o zlatém standardu a špatných penězích

25.01.2022

By Monika Rybová: V současné době se náš ekonomicko-kulturní západní svět ocitá v situaci, ve které čelí z hlediska bankovnictví - dluhu, úroků a inflace - podobným problémům. Skutečně se zdá, že jevy, kterým dnes v ekonomice čelíme, jsou výsledkem tzv. fiat money neboli špatných peněz, jak je pojmenoval Juraj Karpiš. Ne proto, že by peníze byly něčím špatným, neetickým či nemorálním, ale proto, že jsme si je nevybrali, ale byly nám k užívání vnuceny státem, který má na jejich kvalitu a distribuci monopol.

Článek byl uveřejněn v magazínu Golden Gate, Prosinec 2021, zde


V současné době se náš ekonomicko-kulturní západní svět ocitá v situaci, ve které čelí z hlediska bankovnictví - dluhu, úroků a inflace - podobným problémům.

Z pohledu bývalého východního bloku, do kterého, jak víme, patřilo i naše území, jsme potřebovali pouhých třicet let, abychom dospěli do podobného stavu výše zmíněných problematik, ve kterých se ocitají i státy Západu, jež si centrálním plánováním neprošly a které přesto, že v nich (slovníkem minulosti) panovaly kapitalismus a volný trh, nyní naráží na obdobné limity v podobě úrokových sazeb, výše inflace a zadluženosti.

Skutečně se zdá, že jevy, kterým dnes v ekonomice čelíme, jsou výsledkem tzv. fiat money neboli špatných peněz, jak je pojmenoval Juraj Karpiš. Ne proto, že by peníze byly něčím špatným, neetickým či nemorálním, ale proto, že jsme si je nevybrali, ale byly nám k užívání vnuceny státem, který má na jejich kvalitu a distribuci monopol. (Juraj Karpiš: Špatné peníze, česky 2021) Tento monopol navíc ruku v ruce sdílí s centrální bankou, která distribuci špatných peněz do značné míry řídí, přičemž tímto řízením, a to zejména formou úrokových sazeb, často nabídku a poptávku v ekonomice pokřivuje.

Poslední, byť nedokonalou, ztracenou pojistkou byl rok 1971, kdy americký prezident Richard Nixon definitivně zrušil jakoukoli vazbu dolaru (vnímaného jako rezervní, důvěryhodná a stabilní měna držící na řetězu bezuzdné navyšování měnové zásoby špatných peněz) na žlutý kov. Tehdejší příznivci a fandové bankovek byli dokonce přesvědčeni, že cena žlutého kovu po opuštění jeho pevné vazby na dolar klesne na 8 dolarů za unci. Domnívali se, že cenu zlata na 35 dolarech za unci držel právě s ním svázaný dolar. Od roku 1971 neklesla tržní cena zlata nikdy pod předchozí pevnou cenu. V následujících letech USA navýšily množství peněžních jednotek v oběhu a procházejí dvoucifernou inflací, která americkým rodinám za několik let snědla kupní sílu celoživotních úspor, a cena zlata od roku 1971 do roku 1980 vyrostla z 35 dolarů na 850 dolarů za troyskou unci. Kdo diverzifikoval, netratil nebo tratil méně než ten, kdo nezapočítal možnou změnu peněžní zásoby, inflace a výše sazeb.

V Československu v roce 1973 přestává být nejvyšší bankovkou stokoruna a je nově do oběhu zavedena pětistovka. Průměrný zaměstnanec si na konci šedesátých let měsíčně vydělal něco kolem 2 000 Kčs, v sedmdesátých letech se platy pohybovaly nejčastěji v rozmezí 2 000 až 2 500 Kčs. V kupní síle si však lidé nepolepšili. Řada položek, pokud vůbec byly dostupné, časem na kupní síle v kontextu úspor ztrácela. Když během padesátých a šedesátých let ekonomové jako Jacques Rueff volali po zlatém standardu při ceně 70 dolarů za unci, byla tato cena považována za absurdně vysokou (Murray N. Rothbard: Peníze v rukou státu, 2021, s. 102). V současnosti je však ještě absurdněji nízká. Z pohledu měny a jejího vývoje lze však konstatovat, že bankovnictví Západu v podobě amerického dolaru přežilo, víceméně úspěšně, přes sto let. Naopak měny Východu zanikly, prošly svou nezbytnou katarzí, tím spíše, podíváme-li se na situaci s šedesátiletým odstupem. Vyšší cena zlata ukazuje na katastrofální znehodnocení dolaru a vůbec světa špatných peněz, ve kterých si většina lidí sní svoji budoucnost. Žijeme v provázaném světě. A dokud na nás skutečně nespadne nějaký ten meteorit přinášející tuny žlutého bohatství, měli bychom se o sebe umět co možná nejlépe postarat.

Pak už to bude bez práce. Zlata bude dost, lidé žádní.

Přeji vám poklidný příchod konce roku 2021 a těším se na společný rok 2022.

Autorka článku: Monika Rybová

Přihlaste se k odběru finančních novinek zdarma